...Kill klub...

Sebepoškozování

Tak tady by měla být odpověď pro Michala...vypadá to,že v tom nejsem jedinná...

___________________________________________________________________

Sebepoškozováním trpěli i různé, slavné osobnosti, zatím se mi povedlo vyčmuchat jen tyto:

Angelina Jolie : Řezala se nožem od svích třinácti let až do šestnácti.
Nyní o tom říká: „Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci, měla romantické představy o krvi. Ubližovala jsem si. Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc.“

Christina Ricci: Pálila se zapalovačem.
Říká k tomu: „Byla jsem rozčilená, tak jsem to udělala, uklidňovalo mě to. Je to strašný způsob, jak se cítit líp. V mozku ale máte dvě části, a jedna chce zničit tu druhou. A myšlenka sebezničení je občas velmi romantická. Teď už to ale je za mnou,“

Johnny Depp: Jak si ubližoval? To pochopíte z jeho komentáře.
Ale jak zjistíte on to bere spíš jako záznam důležitých okamžiků svého života: „Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače.“

___________________________________________________________________

Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.

Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

___________________________________________________________________

Téměř každý pátý student dvou elitních amerických univerzit tvrdí, že se někdy úmyslně zranil - pořezal se, popálil či si zranění přivodil jiným způsobem. Agentura AP k tomu napsala, že psychologové o tomto znepokojujícím fenoménu slýchají poměrně často.Pro některé mladé lidi je sebetrýznění určitou formou extrémního jednání, o němž si myslí, že jim může pomoci uvolnit stres. Pro jiné je to způsob, jak učinit hluboké emociální rány viditelnějšími.

___________________________________________________________________

Plných 27 procent dospělých Evropanů zápolí s psychickými problémy. Ty jsou také hlavní příčinou, proč v zemích EU každým rokem zahyne více lidí vlastní rukou než na silnicích. Upozornila na to Evropská komise ve své Zelené knize, která má vyvolat debatu o zlepšení péče o psychické zdraví v EU.

Podle údajů EK spáchá v členských zemích sebevraždu každým rokem okolo 58.000 lidí, zatímco při dopravních nehodách jich zahyne 51.000. Oběťmi vražd či zabití se stává přibližně 5350 osob.

Ekonomické ztráty a další náklady ve zdravotnictví, školství či justici způsobené psychickými nemocemi odhadl komisař pro zdraví a ochranu spotřebitelů Markos Kyprianu na až čtyři procenta hrubého domácího produktu EU, tedy zhruba čtyřnásobek unijního rozpočtu.

Pokud by se tendence nezměnila, v roce 2020 by se podle některých studií deprese a úzkostné stavy mohly stát hlavní příčinou úmrtnosti ve vyspělých zemích.

V zemích "pětadvacítky" se projevují značné rozdíly: na 100.000 obyvatel připadá v Litvě 44 sebevražd, zatímco v Řecku jen 3,6. Počet nucených hospitalizací na psychických klinikách je ve Finsku čtyřicetkrát vyšší než v Portugalsku. Zatímco lucemburské zdravotnictví vynakládá na léčbu psychických nemocí 13 procent svého rozpočtu, slovenské sotva dvě procenta, uvedla EK ve svém komuniké.

V Česku ročně sebevraždu spáchá přes 1500 lidí, většinou mužů. Celkový počet od 70. let minulého století klesá. Loni podle statistických údajů skoncovalo v ČR se životem 1583 lidí, zatímco dopravní nehody si vyžádaly 1215 mrtvých. V současnosti připadá 15 sebevražd na 100.000 obyvatel. Na Slovensku počet sebevražd dlouhodobě stagnuje, loni dokonce mírně klesl, ze 753 na 676, ale i tak vlastní rukou zahynulo více Slováků než na silnicích (603).

Opomíjenému problému psychického zdraví by se podle komisaře Kypriana mělo dostat pozornosti jako důležitému faktoru pro prosperitu společnosti a konkurenceschopnost ekonomiky. Komise proto nejprve míní otevřít debatu, jak problém lépe poznat a zapracovat jeho řešení do jednotlivých politik EU; součástí by měla být i ochrana základních práv pacientů. Zatím vybízí vlády a nevládní organizace k veřejné debatě, která má pokračovat až do konce dubna. Pak EK předloží návrh společné strategie.

___________________________________________________________________

Výsledky výzkumu provedeného mezi studenty Cornellovy a Princetonské univerzity jsou podobné dalším studiím týkajících se tohoto chování. Poradci říkají, že takovéto případy se nevyskytují jen na vysokých školách, ale i na středních školách.

Další výzkum zjistil existenci více než 400 webových stránek, které jsou tomuto tématu věnovány a z nichž mnohé sebezraňování oslavují. Někteří experti se obávají, že takové stránky mohou být jakousi online subkulturou, která toto chování rozdmýchává.

Zatím však podle agentury AP není jasné, zda je úmyslné zraňování se mezi studenty na vzestupu, či nikoli.

Internetové stránky, nové knihy i zájem médií pozvolna začínají odkrývat oponu těchto tajemných praktik a pomáhají vědcům lépe pochopit, proč mladí lidé a středoškoláci něco takového dělají.

Dvacetiletá Sarah Rodeyova z Illinoiské univerzity, která se začala řezat, když jí bylo 16 let, řekla, že některé weby pomáhají sociálně izolovaným mladým lidem cítit se, že někam patří. "Snažíte se, aby to lidé věděli, že se zraňujete, a zároveň je to odpuzuje", uvedla Rodeyová, u níž experti zjistili poruchu osobnosti.

Výzkumu na zmiňovaných dvou univerzitách se zúčastnilo 2875 náhodně vybraných studentů a studentek. Sedmnáct procent z nich připustilo, že se někdy úmyslně zranilo; z těchto 17 procent pak více než dvě třetiny dodaly, že tak učinily opakovaně.

K podobným závěrům dospěly i předchozí studie mezi americkými adolescenty. V Austrálii a Británii byla čísla u středoškoláků trochu nižší. Studie o tomto jevu se objevila v dnešním vydání měsíčníku Pediatrics.

Polovina dotazovaných studentů Princetonské a Cornellovy univerzity uvedla, že má zkušenosti se sexuálním, emočním či fyzickým násilím. Podle vědců se z velké části na tom podílí právě násilí, které si přivozují sami.

Mezi těmi, kteří sebetrýznění praktikují opakovaně, je více dívek; řada z nich trpí problémy se životosprávou a některé mají sebevražedné sklony. Sebezraňování nicméně není považováno za pokus o sebevraždu.

____________________________________

...Tak doufám,že si našel odpověď...